Dočteno: Hluboká práce

Když jsem odcházela na mateřskou, cítíla jsem se docela semletě. Ne že by mě práce nebavila, ale měla jsem pocit, že jen šlapu vodu, abych se neutopila. Nekončící meeting a inbox jako by ho někdo stále povzbuzoval: „Hrnečku vař, hrnečku vař.“ A sem tam jsem se dokonce přistihla, že závidím mému týmu, že má čas prostě si sednout k počítači a něco vymyslet.

Trochu mě mrzí, že jsem tehdy neposlechla kolegu a na jeho doporučení už tehdy nesáhla po knížce Hluboká práce. Asi by to skončilo tak, že bych ji koupila celému managementu a seniorním lidem ve firmě – a doufala, že se budou cítit podobně „osvíceně“.

V ČR knížku Hluboká práce vydalo nakladatelství Melvil.

Ne že by knížka Hluboká práce neměla svoje mouchy, ale mně posloužila skvěle jako motivace a inspirace. A že tuším že se mi hluboká práce bude v příštích letech bude hodit 😉 Proč? K čemu matka na rodičáku potřebuje hlubokou práci? O tom později 😉

Tentokrát začnu od konce. A to tím, co jsem na základě četby změnila.

Nejprve jsem si zrušila Instagram, protože mi nic nepřinášel. Snad kromě skvělých tipů od MUDr. Michaely Kněžkové ohledně zdraví dětí a Slovenky Smartbeauty ohledně péče o pleť. A to mi na ten čas, co jsem na něm trávila, přišlo setsakramentsky málo. Navíc teď nemám nutkání dělat fotky jídla a jiných „insta“ témat, takže mám najednou i víc klidu žít.

Jako druhý krok na Facebooku postupně ruším vše, co tam sledovat nechci – a v podstatě mě tam nyní zajímají jen dětská, domovědná a minimalistická témata, cestování, pokojovky a Praha 10 a eventy – ač to může znít divně, některé Montessori skupiny, skupina Domověda a pár dalších skutečně dokáží přinést obohacující obsah. Odhlašuji veškeré zpravodajství, vtipy a memy (ty už snad žádné nemám), velmi vzdálené známosti a další a další.

Zatřetí, snažím se pracovat v klidnějším prostředí. Dříve jsem si libovala v práci u televize jako podkresu. S tím se snažím zkoncovat, alespoň přes den. Utíká mi dost dílů Prostřeno, ale to se nedá nic dělat. Později večer je to složitější, protože na jednu stranu se chci soustředit, na druhou stranu ale nechci třeba na celý večer odcházet z obýváku. Mám takový pocit, že i když si každý děláme svoje, jsem aspoň trochu spolu.

Každopádné z dlouhodobého hlediska si chci čas zařídit tak, abych většinu práce stíhala v „pracovní době“. Ráda bych se vyhnula tomu, co za poslední rok nebylo výjimkou, že se s manželem vystřídáme u dítěte a oni mají svůj program a já pracuji. Nebo že jsme na chalupě a já jsem nervózní z toho, že nestíhám práci. Dali jsme malou do jeslí na 0,5 dne v týdnu, efektivněji využívám její spánek a dál to budeme optimalizovat. Cíl je, abych měla dopoledne přes týden 20 hodin na „hlubokou práci“ a dále potom možnost pracovat „mělce“ např. večer nebo když je malá zabavená jinak.

Začala jsem také po večerech víc číst. A už si fakt koupím budík. A nejvíc se těším, až uděláme dceři vlastní pokoj a budu si tak moct před spaním v posteli číst s rozsvícenou lampičkou knihu, a ne jen mobil s podsvíceným displejem.

A co mě k tomu vedlo? Následuje shrnutí knížky.

Podle Newporta budou v nové globální ekonomice úspěšní ti lidé, kteří umí skvěle zacházet s komplikovanými inteligentními stroji (např. datoví analytici), dále díky práci na dálku (a to je knížka, která pochází z doby předkoronavirové) superhvězdy globálního formátu, protože bude jednoduché najmout si skvělého marketéra z Pohořelic a ignorovat ty průměrné z Kladna, výborného inovačního konzultanta z Bulharska a ignorovat machýrka z Prahy atd., a jako třetí budou mít úspěch vlastníci kapitálu, kteří ho budou moci mnohem rychlejším tempem multiplikovat.

Vlastníkem kapitálu se jen tak nestanete, takže obyčejným lidem zbývá buď skvěle ovládat inteligentní stroje nebo být superhvězdami, a k tomu potřebujete právě hlubokou práci, soustřední. Jen pak se dokážete rychle učit komplikovaným věcem a rychle a kvalitně vytvářet pracovní výstupy.

Pokud je vám apel na „úspěch“ cizí, zkuste se zamyslet, kdy se cítíte v práci a po práci nejlépe? Když jste celý den proseděli na meetingu, nebo když se vám konečně podařilo vyřešit zapeklitý problém? Když jste odpověděli na 50 emailů, z toho 15 v jedné konverzaci (abyste stejně nakonec skončili s inbox +10 oproti včerejšku) nebo když jste konečně odeslali tu tiskovou zprávu? Meetingy a emaily jsou mělká práce, to druhé hluboká. A co večer? Uspokojí vás lépe večer u televize probrouzdaný na internetu, nebo když si načrtnete plán vašeho příštího poznávácí výletu den po dni?

Vzácná hluboká práce

Může za to dopamin a vedoucí (ti ostatně můžou za všechno).

Dáte fotku na Facebook, dostanete like. Vyplaví se dopamin. Instatní štěstí. Scrolujete dál, najdete zajímavou informaci nebo „chytnete“ zajímavé video, štěstí. Jenže to, že jste scrolováním zabili hodiny, to už si nevšimnete. Jen chcete vidět ještě jedno zajímavé video a dočíst ještě tuhle diskusi, a zkontrolovat, kolik dalších lajků jste dostali.

Odpovíte na email a zmizí z inboxu, štěstí. Je to jako kdybyste zabili zombie. To že vám ale díky tomu přijde deset dalších… člověk se tak dostává do nekonečné smyčky.

Kolegové a manažeři si navíc zvykli, že jste k dosažení stále. Máte přece chytrý telefon a Facebook Workplace Messenger. Můžete odpovídat v řádu sekund.

Každá notifikace je příslib dopaminu. A tak vás zavibrování nenechá klidné, dokud nezjistíte, co se děje.

Jenže díky tomu je váš den fragmentován do mikromomentů, mezi kterými přepínáte jako zběsilí. Nemůžete se tak nikdy plně ponořit do toho, co děláte.

Liky slouží jako pozornost a jsou „levné“. Jeden klik a jde se dál. Často slouží jako plativo – já budu likovat tvoje fotky, ty moje, a to i když v nich nevidím zas takovou přidanou hodnotu. Klik totiž nebolí. Z toho žijou téměř všichni influenceři.

Dva zajímavé články:

>>> Dopamin za lajk na iRozhlase

>>> Sociální sítě jako vězení. Činí nás závislé na instantním štěstí na iDnes

Modely hluboké práce

Takže co s tím? Máte několik možností, které jsou řazeny od těch nejradikálnějších (ale nejjednodušších na doržení) až po ty nejflexibilnější, ale náročné na sebedisciplínu.

  • Zrušte si email, internet, TV a odstěhujte se na samotu u lesa. Najměte si asistenta na daně, nákupy, složenky atd. a ignorujte všechnu mělkou práci.
  • Rozdělte si svůj život na dlouhé intervaly. Např. pokud jste akademický pracovník, tak si veškerou výuku naplánujte na jeden semestr a zbytek roku se věnujte jen výzkumu. Mohl by to ale také být každý druhý měsíc nebo týden. Nebo třeba před termínem odevzdání rukopisu, článku atd. si vyhraďte odpovídající čas na dopisování a finalizaci.
  • Věnujte hluboké práci jeden den v týdnu, kdy víte, že je po vás nejmenší scháňka.
  • Vyčleňte si na hlubokou práci každý den stejný interval – např. 7-10:00 ráno.
  • Plánujte si hlubokou práci v rámci denního/týdenního plánování. Tohle je způsob, který vyhovuje mně (a myslím, že bude vhodný pro většinu korporátníků, podnikatelů atd.)
  • Jděte hluboce pracovat, když zrovna máte čas. Tento styl je vhodný pro asistenty, novináře a další, kteří si z povahy své práce zkrátka nemohou plánovat dopředu.

Plánování hluboké práce v rámci denního/týdenního plánování

Plánování hluboké práce do úseků v rámci dne je složité, protože člověk často neví, kolik mu činnost zabere. Je proto vhodné začít raději s ambiciózním plánem, ale k němu si vždy doplánovat rezervu. Je taky vhodné, pokud vám v kalendáři často přistávají meetingy nekontrolovaně, vybookovat si úseky hluboké práce dostatečně dopředu, a pak jim jen přiřazovat náplň. Může to tedy vypadat takto:

  • 10:00-12:00 tisková zpráva (hluboká práce)
  • 12:00-13:00 dokončení tiskové zprávy NEBO vyřízení emailů (hluboká práce nebo mělká)
  • 13:00-13:30 oběd
  • 13:30-14:30 malé úkoly (včetně podrobného seznamu)
  • 14:30-16:30 analýza tržních trendů
  • 16:30-17:00 dokončení analýzy NEBO vyřízení emailů
  • 17:00-17:30 uzavření pracovního dne

Při plánování je dobré si uvědomit, že ti nejschopnější z nás dokáží hluboce pracovat jen zhruba 4 hodiny denně.

Jak často „být na příjmu“?

Pokud pracujete v pozici, kdy je nutné „být na příjmu“, zhodnoťte si, v jakém intervalu je to nutné. Jednou za hodinu? Za 20 minut? Jak „rychle“ po vás může být vyžadována odpověď? Podle toho si naplánujte „vyrušovací“ pauzy na kontrolu emailů (zda něco nehoří), messengeru atd. Je přitom důlěžité trénovat odolávání impulzu „zkontrolovat co se děje“ – a to jak v práci, tak v osobním životě.

Může se vám taky stát, že se do úkolu zahloubáte více, než jste čekali, nebo že vám na stole přistane důležitý úkol, který nepočká. Nezdráhejte si den přeplánovat. Klidně šestkrát. Jde především o to mít plán, který vám pomůže se vždy k hluboké práci vrátit.

Udržujte si skóre hluboké práce

Zkuste si také vymyslet způsob, jak si udržovat přehled o tom, kolik hluboké práce jste odvedli. Může se třeba ke každému dnu v kalendáři psát, kolik hodin hluboké práce jste odvedli, a zároveň si poznamenat, když dosáhnete významného pokroku. Alespoň uvidíte, kolik času vám zabere, se k nečemu kloudnému dostat.

Já pracuji s Togglem, pokud si otagujete činnosti jako mělké vs. hluboké, budete schopni si na konci dne, týdne, měsíce či roku udělat pěknou statistiku.

Pokud zjistíte, že se na vás valí více mělké práce, než se vám líbí, promluvte si o tom se svým nadřízeným. Začněte tím, že si navzájem zopakujete, jaká je vaše role, a vyjmenujete ty úkoly, které jsou pro danou roli stěžejní a dovedou vás k cílům. Následně si stanovte, kolik času byste měli trávit s těmito klíčovými (hlubokými) úkoly, a kolik s těmi méně důležitými a méně náročnými mělkými. Začněte s tím, že poměr mělké práce by měl být mezi 50 % pracovního času. Tak by vám každý den měly vyjít zhruba 4 hodiny na hlubokou práci. Dále si můžete ujasnit, kolik z toho je na emaily a drobné úkoly a kolik na meetingy. Ujistěte se také, že váš nadřízený chápe, že pokud se budete moci věnovat složitějším hlubokým úkolům, přinese to firmě více zisku. Předem si také udělejte inventuru, kdo nebo jak by se ty „méně“ důležité úkoly saly zvládnout – najmout asistenta nebo absolventa, zcela ignorovat, rozložit na více lidí v týmu atd. Často se zdá, že se jedná o seniorní úkol, pokud se ale zamyslíte nad tím, jak dlouho by trvalo zaučit šikovného absolventa, zjistíte, že by se v tomto případě za vás dala snadno najít náhrada, vy byste se mohli věnovat úkolům hodným vaší pozice a firma by z toho ve výsledku profitovala.

Audit zdrojů mělké práce

Než ale začnete požadovat zástupy asistentů, je vhodné udělat si pořádek sám u sebe a posoudit nástroje, které používáte. Začněte tím, že si sepíšete, co je pro vás v osobním a profesním životě důležité. Jaké máte cíle, podle čeho jste hodnoceni, co vás uspokojuje. A pak si napište seznam těch nástrojů, které používáte, a obecně zdroje mělké práce. Na prvních místech budou nejspíš sociální sítě, email, TV, ale může to být také předplatné časopisu, členství ve spolku, domovní schůze, zahrada, úklid, nákupy, žehlení, ale třeba taky cestování za prací, pokud si musíte zařizovat ubytování, letenky atd. Pokud dokážete určitý čas sledovat, kolik vám co z toho zabírá, tím líp. Pokud ne, budete se muset spolehnout na svůj instinkt. Jedná-li se ale o Facebook, TV atd., ke svému odhadu připočetě alespoň 20 % času. Jedna studie za druhou ukazují, že lidé obecně podceňují čas, který takto tráví. Ve chvíli, kdy máte seznam generátorů mělké práce, porovnejte je s vašimi osobními a profesními cíli. Vyplatí se čas, který danou činností strávíte, oproti vašim cílům?

Zabrušujeme tu teď trochu do minimalismu, ale tady příklady toho, co jsem si v poslední době přebrala, že se mi fakt nevyplatí:

  • Instagram, značná část TV a Facebooku – viz výše.
  • shellac na nehtech u rukou – na jednu stranu sice pěkné, ale po 3 týdnech zkrátka opět musím strávit min 30 minut na manikůře (plus min 40 minut cesta). To raději obyč manikůra bez laku, když to jde.
  • dělat si doma úklid – téměř kdokoliv to dokáže udělat stejně dobře jako já, žádný relax mi to nepřináší, tak co. Jediné, nad čím přemýšlím, je zda by nebylo „výchovnější“ pro dceru, abychom si doma uklízeli sami – a o práci se dělili. Na to je ale nejspíš ještě čas.
  • online nákup potravin – strávím s tím vždycky minimálně hodinu a pak ještě musím čekat na kurýra. Zatímco když vběhnu do Lídlu, mám do 45 minut hotovo. Navíc se ráda „inspiruji“ tím, co vidím v obchodě.

Vypínací rituál

Na konci pracovního dne si vytvořte tzv. vypínací rituál. Newport popisuje ten svůj:

  1. Naposledy si projde email, zda něco nehoří.
  2. Sepíše si úkoly ze zápisů porad a emailů do centrálního úkolníčku – třeba Google Doc. Nemusí to být nic komplikovaného.
  3. Projde si kalendář na týden dopředu.
  4. Zapíše si plán na další den.
  5. Řekne si „mám padla“, vypne počítač a už se k práci zbytek dne nevrací.

Ovšem to, že skončíte s prací, neznamená, že byste měli skončit s principy hluboké práce. Ve svém volném čase je vhodné dále trénovat mozek a využít toho, že jste pánem svého času. Je vhodné dále trénovat rezistenci k vyrušování. Ponořit se do něčeho a věnovat se tomu. Četbě, počtům, kreslení, meditaci. Zkrátka zaměstnat tělo a mysl tak, aby neujížděla na dopaminové vlně.

Jak na email?

Email je asi největší zabiják hluboké práce (hned vedle schůzí a porad). Jak se s ním vypořádat. Newport má osvědčený systém.

U spousty odesilatelů si mentálné nastavte jako defaultní odpověď žádnou odpověď. Může se jednat např. o různé prodejce, kolegy ze zahraničních poboček atd.

Může se taky jednat o odbyté přeposlané emaily typu: „Co si myslíš o tomto, viz níže.“ Odesilateli zabraly 2 minuty, ale vám zaberou 30 minut, máte-li fundovaně odpovědět.

Zvažte, zda se může stát něco opravdu skvělého, když odpovíte, nebo něco opravdu špatného, když neodpovíte. Pokud je odpověď ano, tak určitě odpovězte 🙂

Pokud už odpovědět musíte, snažte se vašim emailem vždy diskusi uzavřít. Dát úkol do úkolníčku, dohodnout schůzku, informovat druhou stranu a konec. Např takto:

  • Domlouvání schůzky: Zasílám tři termíny, kdy můžu, napiš kdy můžeš ty a tím to bude potvrzené. Pokud nemůžeš ani jeden termín, zavolej. –> tímto přístupem již nebudete v této konverzaci muset psát další email.
  • Feedback: Do pátku ti pošlu feedback, pak je to jen a jen na tobě. –> zapište si do úkolníčku úkol. Další email už vám nepřijde.
  • Další kroky ve spolupráci: Napiš, jak by sis to představoval ty. Já pak doplním svoje poznámky a navrhnu, jaké kroky podnikneme. Výsledky těchto kroků za měsíc zkonzultujeme telefonicky. Posílám tři termíny za měsíc, až mi budeš posílat svoje poznámky, napiš kdy můžeš a tím je to potvrzeno.

Je vhodné si také alespoň s tím, s kým můžete (např váš tým), nastavit očekávání, na jaké emaily odpovídáte a na jaké nikoliv. Toto nastavování může být součástí teambuildingu nebo třeba předehra k týmové večeři.

Nejlepší a nejzbytečnější věci ve výbaviččce pro miminko: Oblečení

Na internetu takových článků není dost [VTIP], takže jsem se rozhodla všem nastávajícím maminkám přidat trochu komplexity do rozhodování o výbavičcce. Amálčátku je už skoro šest měsíců – a tak myslím, že je vhodný čas shrnout, co se nám u ní osvědčilo a co vůbec. První díl, oblečení. Další díly, jako u všech mých ostatních „sérií“ mohou a nemusí následovat. Proto dávám aspoň odkaz na můj seznam výbavičky – ten je ale naposledy komentovaný po šestinedělí.

U oblečení (a vlastně skoro u všeho) je vůbec nejlepší, když si ho seženete po někom. Postupně zjistíte, že vám některé druhy oblečení nevyhovují (nám třeba polodupačky), že některé velikosti nesedí a vůbec, že něco otočíte třeba dvakrát a už je to malé. S ohledem na planetu a děti, co to šijou někde v Bangladéši je tak pěkné, když se tohle oblečení zkrátka recykluje. Narozdíl od dospěláckého je to nošeno většinou jen cca 2 měsíce, takže třeba 8x a to dítě to zkrátka zatím nezničí.

Pokud nemáte po kom dědit, asi bych doporučila si na internetu najít maminku, co prodává celý balík oblečení, a k tomu dokoupit pár pěkných kousků pro radost a pro Instagram.

Kupujte balík po miminku, které se narodilo s podobnými mírami a ve stejný měsíc jako vaše miminko.

Tedy, pokud očekáváte, že budete rodit v termínu na začátku dubna, je blbost kupovat oblečení po nedonošeňátku z června. Na léto a na zimu jsou potřeba diametrálně jiné kousky (huňatý overal vs. bodýčko bez rukávů), takže byste nakonec zjistili, že ty nejdražší kousky třeba ani neunosíte.

Velikosti mimi oblečení

Logika velikostí oblečení (boty, čepice a capáčky po mě nechtějte, tomu nerozumím) je taková, že do 50ky se vleze mimino s 50 cm a méně. Do 56ky dítě s 56 cm a méně atd. Velikostně jsme začínali na 56ce, ale je fakt, že v tom malá plavala, a to se narodila docela velká (50 cm). Na druhou stranu, z 50ky by vyrostla do týdne.

Kdy vám z čeho miminko vyroste (zhruba):

z 50ky než oslavíte první měsíc (ale klidně to bude těsné už při odchodu z porodnice)

z 56ky než oslavíte druhý měsíc (ale klidně také jen 6 týdnů)

z 62ky než oslavíte třetí měsíc

z 68ky než oslavítě pátý měsíc

ze 74ky než oslavíte desátý (kluci) nebo jednáctý (holky) měsíc.

U velikostí je problém, že každý výrobce to má jinak. Například Lidl a Lindex dělají svoje oblečení větší. Lidl bodyčka 50/56 malá nosila zhruba do 5 měsíců (to už měla 65 cm) a Lindex jsem jí při výšce 65 cm kupovala velikost 62 a předpokladám, že jít to ještě dlouho vydrží. Oboje značky šijou spíš užší bodýčka, takže možná kdyby Amálče bylo mišelinek jako jsou některá jiná miminka, tak jí to asi nebude. Výhoda některých bodýček z Lindexu je, že mají dvě řady patentek v rozkroku, takže vám vydrží déle. To mi přijde sympatické. Little Angel (Outlast), M&S a F&F velikostně docela sedí (tj při 65 cm pomalu vyrůstá z 68ky), ale jsou širší než Lidl a Lindex – takže ty zase tomu našemu vyžleti byly dost široký a lezly jí z bodýček ramínka.

U dupaček je s velikostí největší potíž – když jsou totiž malé, táhnou prstíky, a když jsou velké, dítě si zkope nohavice a neumí nohy strčit zpět, kope si sedu a štve ho to.

Ohledně velikostí je tedy lepší porovnávat věci vůči sobě a smířit se s tím, že dítě může zaráz nosit 56ku i 74ku. Stejně jako dospělý nekdě má M a někde XL. U těch balíků si s prodejkyní můžete ověřit, od kolika do kolika cm tam jsou oblečení a mít to tak pokryto. Předpokládám totiž, že pokud paní zjistila, že nakoupila 50/56 v Lídlu a jejímu novorozenci to je obrovské, že šla a dokoupila mu i něco menšího.

Praní, žehlení a skladování

Říká se, že je potřeba dětské oblečení prát na 60 a žehlit. Žehlení nenávidím a máme doma sušičku, takže skutečně pereme vše na 60 (vše dětské dohromady, včetně perlanu, růžové bílé, nikdy se nic neobarvilo), sušíme (hlavně proto, že věšet ty pidivěci je o nervy), vyžehlili jsme vše poprvé a pak žehlili jen bodýčka a jen dokud Amálčeti nezarostl pupík. Pereme v práškovém Jelínku a samozřejmě bez aviváže, na 2h 40min dětský program, kde se vše dobře promáchá.

Věci mám naskládané v komodě, inspirovala jsem se skládáním vertikálně podle Marie Kondo – vidím díky tomu naprosto přesně, co kde je. Viz fotky níže (nenechte se zmást, v těch šuplících toho mám tak 2-3x víc, než reálně potřebujeme, sešlo se nám totiž víc výbaviček – čímž děkujeme Zuzce, Lence a Verči, já si neodpustila sem tam nějaký nákup a i rodiče něco nakoupili)

Šuplík 1 (od levého horního rohu po směru hodinových ručiček): Bodýčka s dlouhým rukávem, dlouhá pyžamka a trika s dlouhým rukavem, mikiny, mikiny, punčocháče, leginky, leginky
Šuplík 2 (od levého horního rohu po směru hodinových ručiček): Krátká bodýčka, krátké overalky, šatičky, botičky, ponožky, čepičky, slintáčky

Oblečení pro novorozence na první tři měsíce

První asi tři měsíce jsme malou nechávali ve stejným oblečením na noc i na den a převlíkali ji tak co 2-3 dny (když jí samozřejmě neprotekla plína, že…) Jednak jsme v tom převlíkání nebyli moc zruční, jednak ležela jen v kočárku, postýlce, gauči nebo naší posteli, moc ji nikdo nechoval, tak nám to přišlo cajk. V porodnici to tak bylo taky, a navíc jsme ji každej den nekoupali, a když už usnula, byli jsme rádi, že spí.

Vzhledem k tomu, že bylo léto a že jsme ji sem tam nosili v nosítku, nevyužili jsme v tomhle období snad ani jedny dupačky a polodupačky (nevhodné do nosítka, tahají za prstíky).

Jeli jsme bodyčka, punčochy nebo leginky a ponožky. K tomu se ideálně hodí držáky ponožek, aby si je nezkopávala. Ale pozor! na noc jsou nevhodné, docela nožičku stiskají. Malá ale spala v zavinovačce, takže klidně spala bez ponožek nebo jen v bodýčku.

Nedokázali jsme se shodnout, jestli nám líp vyhovují zavinovací nebo přes hlavu bodýčka. Mě jedno, Pavlovi to druhé. Zajímavé že zhruba v 5 měsícíh se to vyměnilo a vyhovuje nám to jinak. Takže zaleží na vkusu. Každopádně vždy bylo vhodné, když u krku měly spíš nějaky cvoček na zapnutí než jen ten „překlad“ – ten překlad se často roztáhne a dítě má skoro nahá ramínka.

Úplně k ničemu nám byly veškeré šatičky, botičky a trička – šatičky u ležícího miminka stejně nevyniknou, nosit se má v klubíčku, kde to taky nevynikne, botičky si zkope dřív, než mu obě obujete a trička se mu vyhrnují a lezou mu zadíčka.

Čepice jsou alchymie sama o sobě, já mám paniku, že když jí ji zavážu, udusí se (blbost, samozřejmě, ale každý máme jiný iracionální strach), jenže když na zavazování není, přetáčí se a leze dítěti do očí a dítě to sere… takže jsem byla ráda, že jsme „ležící“ období odbyli víceméně v létě bez čepice a předpokládám, že brzo přesedláme do sedu a tam už to bude s čepicema lepší. Každopádně do nosítka jsem jí koupila takovou čelenku ve tvaru korunky (kulišárny.cz).

Co bych měla nachystané pro své druhé dítě narozené v dubnu ve velikosti 0-3M: 4 bodýčka s dlouhým, 4 bodýčka s krátkým, 3 kalhoty, 3 punčochy, 3 ponožky, 1 držák ponožek, 1 „středně teplou“ mikinu, 1 svetřík, 1 teplej overal/set, kdyby přišla zima, 1 tenkou čepici, 1 tlustou čepici a čelenku korunku (protože to je ultraroztomilý)

Oblečení pro 3-6 měsíců

Od tří měsíců už začala být víc venku v nosítku, na zemi a chovaná venku z kočárku, a tak ve chvíli, kdy odpadly ty největší vedra, jsme ji postupně na noc začali převlíkat do dupaček (pyžámka). Taky už se začala nosit víc vertikálně, takže na svatbu ji oblíkneme do šatiček, aby dělala parádu.

Co bych měla nachystané pro své druhé dítě narozené v dubnu ve velikosti 3-6M: 4 bodýčka s dlouhým, 4 bodýčka s krátkým, 3 bavlneny pyzamka (dupacky) a 1 teplejsi dupacky na spani (kdy budem nekde, kde je zim) 3 kalhoty, 3 punčochy, 3 ponožky, 1 držák ponožek, 1 „středně teplou“ mikinu, 1 svetřík, 1 teplej overal/set, kdyby přišla zima, 1 tenkou čepici, 1 tlustou čepici a čelenku korunku (protože to je ultraroztomilý)

Oblečení pro maminku

V těhotenství jsem si nakoupila dost oblečení, asi jako každá prvo-těhule. Moje nejoblíbenější obchody byly H&M a Lidl, teď zpětně jsem asi měla víc hledat online oblečení z druhé ruky. Podobně jako miminkovské oblečení je totiž těhotenské oblečení nošené většinou jen málo a ještě udělá parádu.

Asi nejpraktičtějším nákupem za mě jsou šaty (ideálně rovnou vhodné i na kojení, tj. zavinovací nebo s konflíčky), pod které se v jakémkoliv stádiu těhotenství dají dát těhotenské punčochy.

To, že se těhu punčochy nosí dvěma pruhama vepředu (mezi něma je ta vsadka na břicho) mi nicméně došlo až asi v 35. týdnu těhotenství, do té doby jsem žila v přesvědčení, že dva pruhy, jako na béžových žebrovaných punčochách z první třídu, patří dozadu.

Moje nejoblíbenější kojící a těhotenské šaty mají na Zalandu. [dlouhá pauza od psaní, protože jsem vám je šla na Zalando najít a utratila tam asi 3000 Kč za nákup…]

Rifle jsem využila od 8. do zhruba 30. týdne. Spousta lidí se třeba do 13. týdne (i dýl) obejde se svýma normálníma riflema jen s použitím gumičky na rozšíření pasu (provleče se dírkou na knoflík a knoflík se zapíná na tu gumičku). Ale ja ze začátku zvracela pokaždé, když jsem se pokusila dopnout svoje normální džíny, takže jsem přesedlala brzo. Vyplatí se koupit si těhu rifle, co mají poutka na pásek – mají totiž dost tendenci padat, jak drží jen elasticitou, zvlášť když do kapsy dáte třeba mobil. Na konci už jsem byla taková napuchlá koule, že mi rifle nebyly ani přes lýtka, ani přes boky. To už jsem pak nosila buď jen punčocháče s šatama nebo legíny (nětěhotenské, pod břicho).

Těhotenské kalhotky jsem využila jedny, a to pod svatební šaty. Kojící noční košile a pyžama jsem nevyužila téměř vůbec. V porodnici jsem využívala jejich košile a měnila je tak 2-3x denně, doma jsem pak byla buď v tílku a poporodních sexy kalhotkách nebo jen tílku – bylo mi pořád vedro. Pod to sem tam podrpdu s vložkama, abysme nemuseli prát povlečení durch od mlíka pokaždé, když se Amálče rozhodlo vyspávat a nehlásilo se o kojení.

Kojící trika jsem využila ze začátku, ale teď už raději nosím normální trika a prostě je vyhrnu, břicho zakryju plínou a dítětem a je to. Většina kojících trik mi stejně není moc dobře (třeba Jožánek) – mám na ně asi moc velký prsa a ten klínek mi nekryl pořádně nic.

Káva, pivo a gastronomie: 3 reklamy, které tvrdí, že to jde i bez matoucích trendů

Když už jsme u toho minimalismu, není to jenom o počtu věcí, které vlastníte a stěhujete z místa na místo, ale také o tom, že si nekomplikujete život v jiných oblastech. A v tomhle trefují hřebíček na hlavičku tyto tři reklamy od Danone, Gambrinusu a McDonald`s, které si berou na paškál matoucí trendy v kávě, pivu a gastronomii.

Konfusion Kitchen od Danone

Nedovedu si představit lepší místo pro Konfusion Kitchen než Kodaň – domácí město Nomy, jedné z nejslavnějších a nejoslavovanějších restaurací na světě. Vysvětlí vám tam, že vaše menu s vínem musí stát 12 000 Kč na osobu, protože slávky sbíral slepý chlape při zpěvů oslavných žalmů, jehně bylo zabito speciální eko nástrojem obklopeno svou rodinou a každý kulička na vaše dezertu je vykrojena z jiného jablka, abyste to měli pestré. Celá Kodaň je takovými restauracemi posetá, a to především v Meatpacking čtvrti.
Na taková bistra ale narazíte i v Karlíně, Vršovicích a na Smíchově. Nejsou to zdaleka všechna bistra, třeba v Bistru 8 pod Žižkovskou věží vaří božsky (jen škoda, že jim pořádně nefunguje vzduchotechnika a teď v létě tam umřete). Za všechny špatné zkušenosti snad jen zavzpomínám na jednu lednovou večeři v Nejen Bistru, kde jsme si polovnu menu museli vygooglit (chválabohu za mobilní internet), ale hlavně jsme si nakonec po cestě domů ještě museli dát v KFC Smartbox, abychom nešli spát hladoví.
Jestli vám přijde divné dopékat si v restauraci pštroší vejce pod lampičkou, pak se vám určitě bude líbit tahle nová reklama od Danone:

Když chceš prostě jen pivo od Gambrinus

Jestliže je logické, že Konfusion Kitchen vznikla v Dánsku, pak je jen přirozené, že proti pivním výstřelkům se vymezuje český Gambrinus. V sérii reklam “Když chceš prostě jen pivo” se staví proti hipsterským barům s roztodivnými recepturami v malých sklenicích (ale na Bad Flash Bar mi nesahejte!), pivem s citrónem v klubech a dalším roztodivnostem, které s oroseným půllitrem nejmají nic společného.

Kafe u McDonald`s

I když už dávno odmítám pít rozpustný kafe, mám doma mlýnek a french press a dokonce poznám rozdíl mezi dobrými zrnky od těch spálených, co je to flat white a jak se liší od kafe s mlíkem, mi není doteď jasné, a vlastně mě to až tak nezajímá. A ani se mi nechce za kelímek kafe platit 100 Kč. Takže až budeme chtít jít příště spolu na kafe, tak asi jedině do McCafé
Znáte nějaké podobné reklamy?

Na cestě k minimalismu: první třídění oblečení (nový seriál)

Už jsem tu jednou psala, že časté stěhování mě naučilo krotit se v nakupování nových věcí. Když srovnám sama sebe teď a před pěti lety, vidím jasný pokrok, co se týká nákupu věcí, suvenýrů a sbírání kamínků na pláži na památku. Pořád mám ale hodně věcí (např. zhruba milión tužek a propisek, které se jednou budou hodit a bohužel všechny píšou). A rozhodně mám problém se při nákupu nového oblečení zbavovat toho starého. Proto moje skříň praská ve švech, já nemám co na sebe a obecně už v bytě není kam co dát.
Mám se sice stěhovat do většího, neznamená to ale, že bych chtěla hned od dne 1 využít veškeré skladovací kapacity nového bytu. A už vůbec nechci byt hned od začátku zastavět celý úložnými prostory. Byla by to totiž škoda.
A tak jsem se rozhodla před stěhováním trochu pročistit svoje věci, ať se konečně stěhuju jen s minimem věcí.
Cíl je mít doma jen věci, které používám, ve sklepě věci, které jsou sezónní nebo je předpoklad, že mi brzy budou k něčemu (např. že do nich zhubnu). Samozřejmě nejde v celém procesu zbavování se věcí jen o oblečení, ale pro mě je to teď priorita, protože se v mé skříni už fakt nedá orientovat. Takže s tím začnu. A bylo by super tento mindset přesunout i do jiných sfér života, a popř. to naučit i Pavla (což bude asi největší oříšek).
Mám na to 8 týdnů a pokusím se o tom co nejvěrněji referovat tak, aby i když vy se rozhodnete trochu pročistit svůj života, budete mít jeden příklad, jak na to.
Největší problémy očekávám s tím, že mám pocit, že se všechno bude jednou hodit. Platí to zejména o oblečení a botech. Takže jsem se rozhodla se oblečení zbavovat po fázích:
  1. NA VYHOZENÍ: vyhazovat budu v první fázi jen věci, které jsou jasně vadné. Bílá trička se žlutými skvrnami, natrhlé krajkové kalhotky atd.
  2. DO KRABICE: to, co je mi malé, nebo sezónní, jde do krabice, ať to alespoň nezavazí běžnému provozu. Hodně z toho jsou šaty, na které se vyloženě těším, až je budu moct jednou zase vytáhnout. Až budu mít zhruba o 10 kg míň.
  3. DO SKŘÍNĚ: co zůstane bude podrobeno 60. dennímu testu. Skříň jsem rozdělila na dvě poloviny. Jedna je teď prázdná. Tam budu věšet věci po vyprání, tedy ty, které už jsem v těch 60 dnech prokazatelně nosila.
  4. NA PRODÁNÍ: co bude viset po 60 dnech na straně skříně, která značí, že jsem to nevyužila (ani pod pohrůžkou, že to půjde pryč), půjde na Facebook, Let Go nebo někam jinam na prodej.
  5. NA ROZDÁNÍ: když o věc nebude zájem do 7 dnů od zveřejnění inzerátu, půjde to na charitu.
Pokroky sledujte na Facebooku: https://www.facebook.com/Anonymous30.me