Dočteno: Hluboká práce

Když jsem odcházela na mateřskou, cítíla jsem se docela semletě. Ne že by mě práce nebavila, ale měla jsem pocit, že jen šlapu vodu, abych se neutopila. Nekončící meeting a inbox jako by ho někdo stále povzbuzoval: „Hrnečku vař, hrnečku vař.“ A sem tam jsem se dokonce přistihla, že závidím mému týmu, že má čas prostě si sednout k počítači a něco vymyslet.

Trochu mě mrzí, že jsem tehdy neposlechla kolegu a na jeho doporučení už tehdy nesáhla po knížce Hluboká práce. Asi by to skončilo tak, že bych ji koupila celému managementu a seniorním lidem ve firmě – a doufala, že se budou cítit podobně „osvíceně“.

V ČR knížku Hluboká práce vydalo nakladatelství Melvil.

Ne že by knížka Hluboká práce neměla svoje mouchy, ale mně posloužila skvěle jako motivace a inspirace. A že tuším že se mi hluboká práce bude v příštích letech bude hodit 😉 Proč? K čemu matka na rodičáku potřebuje hlubokou práci? O tom později 😉

Tentokrát začnu od konce. A to tím, co jsem na základě četby změnila.

Nejprve jsem si zrušila Instagram, protože mi nic nepřinášel. Snad kromě skvělých tipů od MUDr. Michaely Kněžkové ohledně zdraví dětí a Slovenky Smartbeauty ohledně péče o pleť. A to mi na ten čas, co jsem na něm trávila, přišlo setsakramentsky málo. Navíc teď nemám nutkání dělat fotky jídla a jiných „insta“ témat, takže mám najednou i víc klidu žít.

Jako druhý krok na Facebooku postupně ruším vše, co tam sledovat nechci – a v podstatě mě tam nyní zajímají jen dětská, domovědná a minimalistická témata, cestování, pokojovky a Praha 10 a eventy – ač to může znít divně, některé Montessori skupiny, skupina Domověda a pár dalších skutečně dokáží přinést obohacující obsah. Odhlašuji veškeré zpravodajství, vtipy a memy (ty už snad žádné nemám), velmi vzdálené známosti a další a další.

Zatřetí, snažím se pracovat v klidnějším prostředí. Dříve jsem si libovala v práci u televize jako podkresu. S tím se snažím zkoncovat, alespoň přes den. Utíká mi dost dílů Prostřeno, ale to se nedá nic dělat. Později večer je to složitější, protože na jednu stranu se chci soustředit, na druhou stranu ale nechci třeba na celý večer odcházet z obýváku. Mám takový pocit, že i když si každý děláme svoje, jsem aspoň trochu spolu.

Každopádné z dlouhodobého hlediska si chci čas zařídit tak, abych většinu práce stíhala v „pracovní době“. Ráda bych se vyhnula tomu, co za poslední rok nebylo výjimkou, že se s manželem vystřídáme u dítěte a oni mají svůj program a já pracuji. Nebo že jsme na chalupě a já jsem nervózní z toho, že nestíhám práci. Dali jsme malou do jeslí na 0,5 dne v týdnu, efektivněji využívám její spánek a dál to budeme optimalizovat. Cíl je, abych měla dopoledne přes týden 20 hodin na „hlubokou práci“ a dále potom možnost pracovat „mělce“ např. večer nebo když je malá zabavená jinak.

Začala jsem také po večerech víc číst. A už si fakt koupím budík. A nejvíc se těším, až uděláme dceři vlastní pokoj a budu si tak moct před spaním v posteli číst s rozsvícenou lampičkou knihu, a ne jen mobil s podsvíceným displejem.

A co mě k tomu vedlo? Následuje shrnutí knížky.

Podle Newporta budou v nové globální ekonomice úspěšní ti lidé, kteří umí skvěle zacházet s komplikovanými inteligentními stroji (např. datoví analytici), dále díky práci na dálku (a to je knížka, která pochází z doby předkoronavirové) superhvězdy globálního formátu, protože bude jednoduché najmout si skvělého marketéra z Pohořelic a ignorovat ty průměrné z Kladna, výborného inovačního konzultanta z Bulharska a ignorovat machýrka z Prahy atd., a jako třetí budou mít úspěch vlastníci kapitálu, kteří ho budou moci mnohem rychlejším tempem multiplikovat.

Vlastníkem kapitálu se jen tak nestanete, takže obyčejným lidem zbývá buď skvěle ovládat inteligentní stroje nebo být superhvězdami, a k tomu potřebujete právě hlubokou práci, soustřední. Jen pak se dokážete rychle učit komplikovaným věcem a rychle a kvalitně vytvářet pracovní výstupy.

Pokud je vám apel na „úspěch“ cizí, zkuste se zamyslet, kdy se cítíte v práci a po práci nejlépe? Když jste celý den proseděli na meetingu, nebo když se vám konečně podařilo vyřešit zapeklitý problém? Když jste odpověděli na 50 emailů, z toho 15 v jedné konverzaci (abyste stejně nakonec skončili s inbox +10 oproti včerejšku) nebo když jste konečně odeslali tu tiskovou zprávu? Meetingy a emaily jsou mělká práce, to druhé hluboká. A co večer? Uspokojí vás lépe večer u televize probrouzdaný na internetu, nebo když si načrtnete plán vašeho příštího poznávácí výletu den po dni?

Vzácná hluboká práce

Může za to dopamin a vedoucí (ti ostatně můžou za všechno).

Dáte fotku na Facebook, dostanete like. Vyplaví se dopamin. Instatní štěstí. Scrolujete dál, najdete zajímavou informaci nebo „chytnete“ zajímavé video, štěstí. Jenže to, že jste scrolováním zabili hodiny, to už si nevšimnete. Jen chcete vidět ještě jedno zajímavé video a dočíst ještě tuhle diskusi, a zkontrolovat, kolik dalších lajků jste dostali.

Odpovíte na email a zmizí z inboxu, štěstí. Je to jako kdybyste zabili zombie. To že vám ale díky tomu přijde deset dalších… člověk se tak dostává do nekonečné smyčky.

Kolegové a manažeři si navíc zvykli, že jste k dosažení stále. Máte přece chytrý telefon a Facebook Workplace Messenger. Můžete odpovídat v řádu sekund.

Každá notifikace je příslib dopaminu. A tak vás zavibrování nenechá klidné, dokud nezjistíte, co se děje.

Jenže díky tomu je váš den fragmentován do mikromomentů, mezi kterými přepínáte jako zběsilí. Nemůžete se tak nikdy plně ponořit do toho, co děláte.

Liky slouží jako pozornost a jsou „levné“. Jeden klik a jde se dál. Často slouží jako plativo – já budu likovat tvoje fotky, ty moje, a to i když v nich nevidím zas takovou přidanou hodnotu. Klik totiž nebolí. Z toho žijou téměř všichni influenceři.

Dva zajímavé články:

>>> Dopamin za lajk na iRozhlase

>>> Sociální sítě jako vězení. Činí nás závislé na instantním štěstí na iDnes

Modely hluboké práce

Takže co s tím? Máte několik možností, které jsou řazeny od těch nejradikálnějších (ale nejjednodušších na doržení) až po ty nejflexibilnější, ale náročné na sebedisciplínu.

  • Zrušte si email, internet, TV a odstěhujte se na samotu u lesa. Najměte si asistenta na daně, nákupy, složenky atd. a ignorujte všechnu mělkou práci.
  • Rozdělte si svůj život na dlouhé intervaly. Např. pokud jste akademický pracovník, tak si veškerou výuku naplánujte na jeden semestr a zbytek roku se věnujte jen výzkumu. Mohl by to ale také být každý druhý měsíc nebo týden. Nebo třeba před termínem odevzdání rukopisu, článku atd. si vyhraďte odpovídající čas na dopisování a finalizaci.
  • Věnujte hluboké práci jeden den v týdnu, kdy víte, že je po vás nejmenší scháňka.
  • Vyčleňte si na hlubokou práci každý den stejný interval – např. 7-10:00 ráno.
  • Plánujte si hlubokou práci v rámci denního/týdenního plánování. Tohle je způsob, který vyhovuje mně (a myslím, že bude vhodný pro většinu korporátníků, podnikatelů atd.)
  • Jděte hluboce pracovat, když zrovna máte čas. Tento styl je vhodný pro asistenty, novináře a další, kteří si z povahy své práce zkrátka nemohou plánovat dopředu.

Plánování hluboké práce v rámci denního/týdenního plánování

Plánování hluboké práce do úseků v rámci dne je složité, protože člověk často neví, kolik mu činnost zabere. Je proto vhodné začít raději s ambiciózním plánem, ale k němu si vždy doplánovat rezervu. Je taky vhodné, pokud vám v kalendáři často přistávají meetingy nekontrolovaně, vybookovat si úseky hluboké práce dostatečně dopředu, a pak jim jen přiřazovat náplň. Může to tedy vypadat takto:

  • 10:00-12:00 tisková zpráva (hluboká práce)
  • 12:00-13:00 dokončení tiskové zprávy NEBO vyřízení emailů (hluboká práce nebo mělká)
  • 13:00-13:30 oběd
  • 13:30-14:30 malé úkoly (včetně podrobného seznamu)
  • 14:30-16:30 analýza tržních trendů
  • 16:30-17:00 dokončení analýzy NEBO vyřízení emailů
  • 17:00-17:30 uzavření pracovního dne

Při plánování je dobré si uvědomit, že ti nejschopnější z nás dokáží hluboce pracovat jen zhruba 4 hodiny denně.

Jak často „být na příjmu“?

Pokud pracujete v pozici, kdy je nutné „být na příjmu“, zhodnoťte si, v jakém intervalu je to nutné. Jednou za hodinu? Za 20 minut? Jak „rychle“ po vás může být vyžadována odpověď? Podle toho si naplánujte „vyrušovací“ pauzy na kontrolu emailů (zda něco nehoří), messengeru atd. Je přitom důlěžité trénovat odolávání impulzu „zkontrolovat co se děje“ – a to jak v práci, tak v osobním životě.

Může se vám taky stát, že se do úkolu zahloubáte více, než jste čekali, nebo že vám na stole přistane důležitý úkol, který nepočká. Nezdráhejte si den přeplánovat. Klidně šestkrát. Jde především o to mít plán, který vám pomůže se vždy k hluboké práci vrátit.

Udržujte si skóre hluboké práce

Zkuste si také vymyslet způsob, jak si udržovat přehled o tom, kolik hluboké práce jste odvedli. Může se třeba ke každému dnu v kalendáři psát, kolik hodin hluboké práce jste odvedli, a zároveň si poznamenat, když dosáhnete významného pokroku. Alespoň uvidíte, kolik času vám zabere, se k nečemu kloudnému dostat.

Já pracuji s Togglem, pokud si otagujete činnosti jako mělké vs. hluboké, budete schopni si na konci dne, týdne, měsíce či roku udělat pěknou statistiku.

Pokud zjistíte, že se na vás valí více mělké práce, než se vám líbí, promluvte si o tom se svým nadřízeným. Začněte tím, že si navzájem zopakujete, jaká je vaše role, a vyjmenujete ty úkoly, které jsou pro danou roli stěžejní a dovedou vás k cílům. Následně si stanovte, kolik času byste měli trávit s těmito klíčovými (hlubokými) úkoly, a kolik s těmi méně důležitými a méně náročnými mělkými. Začněte s tím, že poměr mělké práce by měl být mezi 50 % pracovního času. Tak by vám každý den měly vyjít zhruba 4 hodiny na hlubokou práci. Dále si můžete ujasnit, kolik z toho je na emaily a drobné úkoly a kolik na meetingy. Ujistěte se také, že váš nadřízený chápe, že pokud se budete moci věnovat složitějším hlubokým úkolům, přinese to firmě více zisku. Předem si také udělejte inventuru, kdo nebo jak by se ty „méně“ důležité úkoly saly zvládnout – najmout asistenta nebo absolventa, zcela ignorovat, rozložit na více lidí v týmu atd. Často se zdá, že se jedná o seniorní úkol, pokud se ale zamyslíte nad tím, jak dlouho by trvalo zaučit šikovného absolventa, zjistíte, že by se v tomto případě za vás dala snadno najít náhrada, vy byste se mohli věnovat úkolům hodným vaší pozice a firma by z toho ve výsledku profitovala.

Audit zdrojů mělké práce

Než ale začnete požadovat zástupy asistentů, je vhodné udělat si pořádek sám u sebe a posoudit nástroje, které používáte. Začněte tím, že si sepíšete, co je pro vás v osobním a profesním životě důležité. Jaké máte cíle, podle čeho jste hodnoceni, co vás uspokojuje. A pak si napište seznam těch nástrojů, které používáte, a obecně zdroje mělké práce. Na prvních místech budou nejspíš sociální sítě, email, TV, ale může to být také předplatné časopisu, členství ve spolku, domovní schůze, zahrada, úklid, nákupy, žehlení, ale třeba taky cestování za prací, pokud si musíte zařizovat ubytování, letenky atd. Pokud dokážete určitý čas sledovat, kolik vám co z toho zabírá, tím líp. Pokud ne, budete se muset spolehnout na svůj instinkt. Jedná-li se ale o Facebook, TV atd., ke svému odhadu připočetě alespoň 20 % času. Jedna studie za druhou ukazují, že lidé obecně podceňují čas, který takto tráví. Ve chvíli, kdy máte seznam generátorů mělké práce, porovnejte je s vašimi osobními a profesními cíli. Vyplatí se čas, který danou činností strávíte, oproti vašim cílům?

Zabrušujeme tu teď trochu do minimalismu, ale tady příklady toho, co jsem si v poslední době přebrala, že se mi fakt nevyplatí:

  • Instagram, značná část TV a Facebooku – viz výše.
  • shellac na nehtech u rukou – na jednu stranu sice pěkné, ale po 3 týdnech zkrátka opět musím strávit min 30 minut na manikůře (plus min 40 minut cesta). To raději obyč manikůra bez laku, když to jde.
  • dělat si doma úklid – téměř kdokoliv to dokáže udělat stejně dobře jako já, žádný relax mi to nepřináší, tak co. Jediné, nad čím přemýšlím, je zda by nebylo „výchovnější“ pro dceru, abychom si doma uklízeli sami – a o práci se dělili. Na to je ale nejspíš ještě čas.
  • online nákup potravin – strávím s tím vždycky minimálně hodinu a pak ještě musím čekat na kurýra. Zatímco když vběhnu do Lídlu, mám do 45 minut hotovo. Navíc se ráda „inspiruji“ tím, co vidím v obchodě.

Vypínací rituál

Na konci pracovního dne si vytvořte tzv. vypínací rituál. Newport popisuje ten svůj:

  1. Naposledy si projde email, zda něco nehoří.
  2. Sepíše si úkoly ze zápisů porad a emailů do centrálního úkolníčku – třeba Google Doc. Nemusí to být nic komplikovaného.
  3. Projde si kalendář na týden dopředu.
  4. Zapíše si plán na další den.
  5. Řekne si „mám padla“, vypne počítač a už se k práci zbytek dne nevrací.

Ovšem to, že skončíte s prací, neznamená, že byste měli skončit s principy hluboké práce. Ve svém volném čase je vhodné dále trénovat mozek a využít toho, že jste pánem svého času. Je vhodné dále trénovat rezistenci k vyrušování. Ponořit se do něčeho a věnovat se tomu. Četbě, počtům, kreslení, meditaci. Zkrátka zaměstnat tělo a mysl tak, aby neujížděla na dopaminové vlně.

Jak na email?

Email je asi největší zabiják hluboké práce (hned vedle schůzí a porad). Jak se s ním vypořádat. Newport má osvědčený systém.

U spousty odesilatelů si mentálné nastavte jako defaultní odpověď žádnou odpověď. Může se jednat např. o různé prodejce, kolegy ze zahraničních poboček atd.

Může se taky jednat o odbyté přeposlané emaily typu: „Co si myslíš o tomto, viz níže.“ Odesilateli zabraly 2 minuty, ale vám zaberou 30 minut, máte-li fundovaně odpovědět.

Zvažte, zda se může stát něco opravdu skvělého, když odpovíte, nebo něco opravdu špatného, když neodpovíte. Pokud je odpověď ano, tak určitě odpovězte 🙂

Pokud už odpovědět musíte, snažte se vašim emailem vždy diskusi uzavřít. Dát úkol do úkolníčku, dohodnout schůzku, informovat druhou stranu a konec. Např takto:

  • Domlouvání schůzky: Zasílám tři termíny, kdy můžu, napiš kdy můžeš ty a tím to bude potvrzené. Pokud nemůžeš ani jeden termín, zavolej. –> tímto přístupem již nebudete v této konverzaci muset psát další email.
  • Feedback: Do pátku ti pošlu feedback, pak je to jen a jen na tobě. –> zapište si do úkolníčku úkol. Další email už vám nepřijde.
  • Další kroky ve spolupráci: Napiš, jak by sis to představoval ty. Já pak doplním svoje poznámky a navrhnu, jaké kroky podnikneme. Výsledky těchto kroků za měsíc zkonzultujeme telefonicky. Posílám tři termíny za měsíc, až mi budeš posílat svoje poznámky, napiš kdy můžeš a tím je to potvrzeno.

Je vhodné si také alespoň s tím, s kým můžete (např váš tým), nastavit očekávání, na jaké emaily odpovídáte a na jaké nikoliv. Toto nastavování může být součástí teambuildingu nebo třeba předehra k týmové večeři.

Jak jsme zdokumentovali první rok našeho miminka

Amálka za první rok nasbírala asi 2 584 375 fotek, z toho více jak polovinu těch, kde roztomile spinká v prvních třech měsících svého života. A teď co s nimi? Je jasný, že 2,5 milionu fotek už nikdo nikdy neprojde, takže upadnou v zapomnění. Logickým krokem je proto nějaká kolekce.

Fotokniha

Před několika roky jsem vyklízela pozůstalost po babičce a v ní našla několik alb. Bohužel ani jedna fotka neměla popisek, a tak mně osobně fotky toho moc neřekly.

Proto bylo jasné, že první Amálky album musí říkat příběh samo o sobě. Zabere to sice o něco víc času, vymyslet všechny ty popisky, ale až si je v 35 letech bude Amálka prohlížet, bude vědět, o co jde – a třeba tam budou i detaily, které si už ani já nabudu pamatovat. Však mi taky potáhne na 70.

Kniha života

Ke svatbě jsme dostali Knihu života od Tamary Klusové. Je nádherná a poskytuje dost inspirace k tomu, co všechny do alba napsat. Pokračuje ale až 6 let dítěte a to je teda hodně dlouhej horizont. Chtěla jsem mít něco hotové raději dřív, ať je to prostě dokončené. Řekla jsem si tedy, že bych raději začala s ročními alby – a postupně mi s nimi třeba Amálka sama pomůže.

Lepené fotoknihy

Na Vánoce jsem pro rodiče vytvářela album lepením fotek. Byla to činnost docela kreativní, ale měla několik nevýhod. Je na to potřeba dost prostoru a světla, musí se u toho sedět u stolu. A pokud nemáte přímo pracovní stůl, kde to můžete mít 3 dny rozložené, pak to každý den rozkládáte a skládáte. Druhá nevýhoda je, že pro moje rodiče i Pavlovu máti jsem musela vše tvořit od začátku. Po pravdě řečeno, lepit třetí fotoknihu v horizontu pár měsíců se mi fakt nechtělo.

Tištěná fotokniha

Pak jsem dostala šanci vytvořit si fotoknihu Professional Line se Saal Digital s kupónem na 3000 Kč. Takže volba na zaznamenání prvního roku Amálky byla jasná.

Program na tvorbu fotoknihy je docela přehledný, člověk se v tom musí trochu zorientovat a pochopit rozdíl mezi předpřipravenými a práznými schématy, ale pak už to šlo docela od ruky. Většinou jsem začla každou stranu předpřipraveným schéma a pak přepla do manuálního módu a velikosti fotek a umístění textu si přizpůsobila.

Trochu jsem neodhadla velikost fotek, tvořila jsem čtvercovou fotoknihu 30×30 na MacBooku Air, a zkrátka některé fotky se mi zdálo, že už nelze zmenšit, že by na nich nic nebylo vidět, ale pak ve vytištěné verzi mohly být klidně menší, protože se jednalo spíš o ilustraci nějaké události spíš než o nějakou pěknou fotku. Snad jen u jedné fotky se mi stalo, že jsem si na obrazovce nevšimla, že je trochu mázlá. Ale nic hrozného. Program sám upozorní jen na fotky malého rozlišení, nedokáže říct, zda je fotka zaostřená. Celá fotokniha mi zabrala celkem 8,5 hodiny. S tím, že asi 2,5 hodiny zabralo ještě vybírání fotek v těch albech, které jsem neměla přebrané dopředu. Samotná tvorba tedy vyšla cca na 6 hodin.

Výhodou je, že kdybych v podobném programu tvořila už fotoknihy pro rodiče, stačilo by vyměnit pár fotek/stránek, aby na nich byli ti správní prarodiče nebo výlet s nimi a bylo by. Výhodu to taky bude mít pro případné druhé dítě – pokud ho nebudu chtít ochudit o fotoknihu, ale zároveň nebudu chtít přestat tvořit fotoknihy pro Amálku, bude možný některé fotky nechat a jen pár jich vyměnit.

Album je opravu krásné. Přebal v bílé kůži s velkou zasklenou fotkou. Stránky jsou velmi kvalitní a hodně pozitivně mě překvapila kvalita spojů. Mám celkem hodně fotek umístěných přes spoj stránek, a ten spoj to vůbec nijak nekazí, skoro není vidět.

Horší už to je finančně, Amálky první rok nás přišel cca na 3 300 Kč. Což jako vzpomínka na prví rok určitě není moc, ale představa, že bychom dávali fotoknihu v takové hodnotě např. prarodičům, tak už jim nebudu moct dát nic jinýho.

Lepené album nás přišlo každé cca na 1000 Kč. To už se dá. Časové vyšlo každé taky cca na 5-6 hodin, dvě alba tedy 12 hodin. A ke konci už mě to opravdu moc nebavilo 🙂 Nemám bohužel zkušenost, kolik času bych ušetřila, kdybych tato dvě alba dělala v programu Saal Designer.

Dopisy pro Amálku

Mám ještě stále v plánu požádat rodiče o nějaké dopisy Amálce – kde by se rozepsali o sobě, svém životě atd., popřáli ji k první narozeninám atd. Amálka by je pak dostala třeba v 15 letech. My jako rodina nejsme moc mluvící a svěřovací, takže by znala jejich příběh i kdyby se jich přímo nezeptala.

10+2 tipy na super fotky

  1. nejpraktičtější je si při očekávání miminka pořídit nový telefon s opravdu dobrým foťákem. My měli na začátku moji starou zrcadlovku, ale tu s sebou vozit fakt nechcete. Pak jsem si pořídili bezzrcadlovku, ta už se nosit dá, ale ve finále ji taky nemáme 100 % času s sebou, nebo je v šuplíku a tak ty nejkrásnější momentky berem na mobil. Pokud jste stejně jako já jeli v práci jen na služebním telefonu, stejně nový telefon potřebujete. Takže berte rovnou dražší s výborným foťákem. Pořídila jsem si iPhone XR a troufnu si říct, že fotky z něj jsou co do kvality stejné jako z té bezzrcadlovky.
  2. třiďte fotky HNED. Od každé kompozice vám stačí jedna fotka. Nemilosrdně smažte vše rozmazané nebo kde má někdo zavřené oči (obzvlášť jedná-li se o fotku ze série 100 fotek) A pokud se nemůžete rozhodnout, která fotka ze série je lepší, pak je to jedno – za 10 let až si je budete prohlížet budou obě stejně dobré.
  3. Pokud je to možný, vyndejte dítěti na fotku dudlík s pusy a rozesmějte ho!
  4. S rodinou máme založené Google Photos album. Nahráváme tam fotky jak my, tak rodiče. A máme tak všechno pohromadě.
  5. Zálohuju dvojmo – na Dropbox a na harddisk. Asi jsem stará škola, mám tak nějak lepší pocit ze složek s upravenými a protříděnými fotkami, než zálohy na Google Photos. Tam to samozřejmě jde taky, ale pokud chcete mít fotky v plné kvalitě, musíte si stejně zaplatit za úložný prostor.
  6. Foťte hodně a nechte se fotit. Ať vás to pak nemrzí, až budete dělat album, že váš partner má s miminem 1000 fotek a vy jen 3, z toho jednu z porodnice, kterou fakt nikam dávat nechcete.
  7. Foťte jak momentky, tak „pózovačky“, a někdy pózujte, jako by šlo o momentku – na „pózovačkách“ se zásadně smějte a koukejte do foťáku, když imitujete momentku, tvařte tvařte přirozeně a koukejte jinam. Ne každá momentka vyjde (i když když vyjde, je to to nejkrásnější, co může být), takže je fajn mít aspoň pěknou pózovačku.
  8. NIKDY nedávejte veřejně (ani mezi přátele na Facebook ani do storíček) fotku vašeho nahýho miminka. Lidi jsou fakt divní. Já se zdráhám je i dát do rodinnýho alba.
  9. Nedávejte na Facebook fotky vašeho dítěte, kde vypádá jak blbec, vzteká se, je upatlaný, nahatý, lezou mu faldy atd. Pokud byste vy takovou fotku sebe nechtěli na Facebooku nebo byste takovou partnerovu fotku na Facebook nedali, tak tam nepatří, ani když se jedná o fotku vašeho mimíse. I když je to malý, je to pořád člověk, který si zaslouží jistou úctu.
  10. Nepište k fotkám vašeho miminka nic, co by si o 13 let později jako citlivý uhrovitý teenager mohlo vyložit jako že ho nemilujete, že ho nechcete nebo že se mu posmíváte. I když to myslíte jako vtip. Vzpomeňte si, jak byl život krutej, když vám bylo 13 a Angelo z The Kelly Family se na vás na koncertě ani nepodíval. Pomohlo by vám, kdybyste na Facebooku vašeho rodiče našli, že ve vašich dvou letech postnul fotku, kde jste se vyčůrali na koberec a napsal k tomu něco „vtipnýho“?
  11. PROFI TIP: Pokud jedete na výlet, promyslete si příběh za vaším focením, a zkuste ho sledovat. Ke každému tématu udělejte pár fotek. Ujistíte se tak, že budete mít vše zdokumentováno. Např.:
    • Cesta k moři: Plánování, přípravy, balení – Sbaleno, vyrážíme – Na cestě, svačinka – Příjezd, hotel z venku, pokoj před vybalením – První večer v nové destinaci – Moře, pláž, bazén, denní život, východ slunce – Místní jídlo – Večerní život, město, drinky, západ slunce – Výlety
    • První rok dítěte: Těhotenství – ultrazvuk – porod – porodnice – první dny doma (domácí rutina miminko – spánek, koupání, kojení, přebalování, hraní) – první vycházky (klidně jen kolem domu, k doktorovi) – první návštěvy příbuzných – další poprvé (pasení koníků, první lžička, první úsměv…) – jídlo (kojení, první flaška, první lžička, první jídlo do ručičky atd.) – den otců – den matek – vítání občánků, křtiny – účast na volbách – fandění hokeji – kroužky a aktivity (plavání, hraní, cvičení, fyzio) – interakce s oblíbenýma hračkama – domácí rutina kolem 9m (čištění zubů, koupání) – rodinné oslavy – Vánoce – Velikonoce atd. – oslava 1 roku
  12. PROFI TIP: Do rodinného alba potřebujete fotky s lidmi – detaily a panoramata bez lidí nejspíš ani nevyužijete. U každé fotky si rozmyslete, zda fotíte „rodinu s pozadím nečeho“ (a pak to něco tam nemusí být celé nebo ostré, ale rodina musí být pěkně vídět), nebo zda fotíte to „něco“. Pořizujete vzpomínku na to, jak jste byli s kamarády na Karlštejně, nebo chcete postovat do Faceboo skupiny Úžasná místa vaše krásný fotky Karlštejnu?

Naše chytrá světla: Philips Hue a Google Home

Světlo je základ všeho, a tak úplně první „smart home“, co jsem si pořídila, byla Philips Hue světla. Na Vánoce 2016 jsem si od Ježíška nechala přinést startovací sadu se třemi barevnými žárovkami.

Funguje to tak, že světla jsou napojena přes tzv. „bridge“ k domácí WiFi síti a přes internet se i ovládají – aplikací v telefonu, hlasem nebo bezdrátovým vypínačem. Lze si také nastavity různé programy tak, abyste na světla vůbec nemuseli myslet, např. nastavíte světlo v předsíni tak, aby se automaticky rozsvítilo, když se po soumraku přiblíží váš telefon na vzdálenost 50 m od domu nebo aby se světlo v ložnici postupně rozsvěcelo do plné intenzity v 7 ráno, kdy chcete být již vzhůru. K tomu, aby vše fungovalo, je potřeba, aby byl „drátový“ vypínač daného světla stále v pozici „zapnuto“ a zda žárovka svítí nebo ne a v jaké intenzitě se ovládá virtuálně. Pokud vypadne internet, je možné světlo ovládat vypínačem – tím se žárovka rozsvítí do defaultního tónu a intenzity. Pokud vypadne elektrika, světlo nesvítí. Ostatně jako žádné jiné světlo 😉

Žárovky existují ve třech variantách: stmívací v jednom tónu, stmívací s různými tóny žlutého světla (od studených po teplé tóny) a stmívací žárovky s celým spektrem barev. Dnes už existují žárovky s různými paticemi. Kromě toho Philips Hue vyrábí i celá světla, diodové pásky a další příbuzné výrobky.

Nejdřív jsem je měla na ovládání jen aplikací, což samozřejmě není ideální, protože vždycky, když si chcete rožnout (neboli česky „rozsvítit“), musíte vytahovat mobil. Na druhou stranu při pravidelném životním stylu se světla dají nastavit tak, že se rozsvěcují a zhasínají automaticky.

  • když přijdete domů a je po soumraku, světla se rozsvítí
  • když chodíte spát v 11 večer, nastavíte si automatické stmívání
  • když vstáváte v 7 ráno, nastavíte si automatické rozsvěcení

Na mobil pak téměř nemusíte sáhnout, resp. nastavíte si jen zkratky přístupné z ovládacího panelu mobilu. Nemusíte pak složitě otvírat aplikaci.

Kam dát chytrá světla?

S bezdrátovými vypínači lze Philips Hue použít kdekoliv. Někde to je ale přece jenom relativně drahá sranda. Reálně se nám doma hlasem ovládané světla hodí:

  • v obýváku, kde je příjemné moci ztlumit stropní světlo z pohodlí gauče pouhým hlasem – existuje navíc aplikace, se kterou umí Hue „tančit“ do hudby – a tak můžou být skvělým doplňkem pro party 🙂
  • v ložnici pro postupné rozsvěcení místo ranního budíčku v zimě
  • v kuchyni, kdy mi někdy dojde, že bych potřebovala zvýšit intenzitu světla až se špinavýma rukama (a taky abysme mohli světlo vypnout z gauče). Nechávám tam také rozsvíceno na nejnižší intenzitu když vím, že se manžel vrátí pozdě v noci, a nejspíš bude svítit také celé noci místo bludičky pro dítě
  • v předsíni, aby bylo rozsvíceno, když přijdeme domů
  • na jídelním stolem máme jednu ze čtyř žárovek chytrou – ostatní mají velmi nízkou intenzitu pro příjemné stolování, tato jedna se dá potom bezdrátovým ovladačem nebo aplikací nastavit na jasnější intenzitu, pokud chceme u stolu pracovat nebo třeba někdy v budoucnu psát domácí úkoly

Kromě toho mám Philips Hue lampičku vedle postele – ovládám ji ale v podstatě jen bezdrátovým vypínačem pro různou intenzitu světla především pro noční manipulaci s dítětem (světlejší pro kojení a přebalovaní, nejnižší jasnost pro nandání dudlíku). Podobně by tedy posloužila obyčejná stmívací lampička. Nicméně jsem ji za dobrou cenu koupila z druhé ruky a časem ji využijeme na ranní vstávání buď u nás nebo přesuneme k dítěti do pokojíku.

Na záchodě a v koupelně máme obyčejná stmívací světla (abychom si v večer při čištění zubů a při nočním čůrání nevynesli spaní, ale zároveň abychom dobře viděli na gruntování), nad kuchyňskou deskou a zrcadlem v koupelně pak máme obyčejné zářivky. Stejně tak máme obyčejné čtecí lampičky u postele a u pracovního stolu.

Chytrá světla na bezdrátové vypínače vám můžou vytrhnout trn z paty, pokud máte elektriku vedenou jinak, než by vám vyhovovalo – pokud vám někde chybí vypínač, Philips Hue může být levnějším řešením než překopat kabely.

My sice celou elektriku v bytě při rekonstrukci překopali, ale naše designérka si neuvědomila, že když máte kuchyň uprostřed bytu a chodíte přes ni třeba v noci na záchod nebo ráno čistit si zuby, že byste měli mít vypínač kuchyňského světla u vstupu do kuchyně z ložnice. A tak tam prostě není. Ráno v zimě vstanete a abyste si rožnuli to nejdůležitější světlo, musíte projít minimálně pět kroků tmou.

Nakonec jsme to vyřešili právě přídavným bezdrátovým vypínačem a žárovkami Philips Hue ve stropním kuchyňském světle.

Ovládání hlasem

Bez ovládání hlasem už si Philips Hue nedokážu představit. Ovládat se dají např. přes Google Home nebo Alexu, zatím tedy pouze anglicky: „Hey Google, switch all the lights off“. Naše „čengliš“ se ne vždy setká s úspěchem, především když nahlas hraje hudba nebo televize. Vzhledem k tomu, že máme jen jeden Google Home reprák na celý byt, třeba světlo ložnice se z ložnice hlasem ovládá hůř, resp. člověk musí pokyn vydat docela hlasitě, což se spícím dítětem není možné. Přesto nám kombinace Google Home a Philips Hue šetří kroky.

Cena a výdrž

Nejlevnější Philips Hue žárovky se dají pořídit kolem 400-500 Kč a jedná se o žárovky s jednou teplotou světla a možností stmívání. Ty nejdražší, barevné, se pohybují kolem 1000 Kč za žárovku. Mně se první žárovka (ze tří) pokazila zhruba po dvou letech (možná jí neudělal dobře převoz z Dánska do ČR, protože začala blbnout hned po přestěhování), další dvě stále drží (teď jsou jim přes tři roky). Výdrž tedy není špatná. Přesto představuje chytré osvětlení docela velkou investici.

Je potřeba si tedy jasně říct, jestli světla chcete ovládat přes domácího asistenta hlasem a přes aplikaci. V době, kdy domácí asistentí slyší na angličtinu a narozdíl od USA přes ně nemůžete objednat třeba pizzu jen pouhým hlasovým pokynem nebo si nechat přečíst nejnovější zprávy z Novinek si osobně myslím, že většině populace postačí možnosti ovládaní jasu a barev pomocí bezdrátových vypínačů (které můžete mít klidně položené na konferenčním stolku). Můžete pak ušetřit docela dost peněz.